Aktuality

Když přichází toto období, mnoho lidí ho vnímá jako trochu ponurý čas mezi bezstarostným létem a radostnými Vánocemi. Jiní si užívají podzimní barvy, klid a zpomalení před předvánočním shonem.

Dovolte mi podělit se o to, jak ho vnímám já.

Podzim pro mě vždy býval obdobím nových začátků. Nový školní rok, nové pracovní výzvy, nová očekávání. Zároveň je to období, kdy příroda v nádherných barvách pomalu odpočívá, aby se na jaře mohla znovu probudit k životu. Se zkracujícími dny na vše padala taková melancholie.

Přiznám se, že se samotnými Dušičkami nesouzním. Nedává mi smysl jednou za rok "povinně" navštívit hřbitov, zapálit svíčku a snažit se vzbouzet vzpomínky zahalené smutkem. Na své blízké, kteří už tu nejsou, přece vzpomínáme během celého roku, při různých situacích a v různých obdobích roku.

Význam tohoto dušičkového období se pro mě změnil před 3 lety.

S rodinou jsme tehdy na pozvání odjeli do Mexika poznat tamní kulturu a zažít oslavy Halloweenu i svátek Día de Muertos. Místo běžné dovolené jsme ale zažili něco, s čím nikdo nepočítal. V Acapulcu jsme přežili hurikán Otis, nejvyšší 5. kategorie, nejničivější hurikán Pacifiku. Byla to zkušenost, která člověku velmi rychle připomene, jak křehký může život být.

Když jsme pak o několik dní později prožívali v Mexico City oslavy Día de Muertos, měly pro nás úplně jiný význam. Nebyl to najednou jen kulturní zážitek. Byla to barevná, úžasná, soudržná oslava života. Oslava toho, že jsme tady, spolu, že máme čas, možnosti a lidi, které máme rádi.

Právě tohle si z Mexika nesu dodnes.

Mám ráda způsob, jakým tento svátek propojuje vzpomínání s radostí, úctu k minulosti s vděčností za přítomnost. Připomíná nám, že můžeme s láskou vzpomínat na své blízké a zároveň naplno žít svůj vlastní život. Nemusíme v Česku přebírat všechny tradice, které jsou pro Mexiko typické. Nemusíme se zaplavovat afrikány, tvořit oltáře, trávit noc na hřbitovech, zpívat, tančit, pálit ohňostroje a slavit až do rána. Můžeme si ale odnést jejich pohled na život a smrt. Připomínku, že vzpomínka nemusí být jen smutná. Že může být i vděčná. A že největší poctou těm, kteří tu s námi už nejsou, je dobře prožitý život těch, kteří tu stále jsou.

Jako člověka, který pracuje s dětmi a mladými lidmi, mě na podobných tradicích baví ještě jedna věc. Ukazují nám, že lidé na různých koncích světa mohou své svátky prožívat odlišně, ale často tím vyjadřují stejné hodnoty: vzpomínku na své blízké, úctu k rodině, radost ze setkávání nebo vděčnost za život. Poznávat jiné kultury tak není jen o zajímavostech z ciziny. Je to příležitost lépe porozumět druhým i sami sobě.

Jsem proto ráda, že si kousek této tradice nachází cestu i do Česka. Sama mám ráda oslavy pořádané mexickou komunitou v Náprstkově muzeu nebo v Holešovické tržnici v Praze. A ještě raději jsem, že už podruhé můžeme podobnou atmosféru zažít také v Příbrami. Srdečně vás proto zvu dnes na oslavu Día de Muertos do Junior klubu v Příbrami na Cestu mezi světy, kterou pro vás připravilo DDM Příbram. Těšit se můžete na pestrý program plný barev, hudby, dobrého jídla, inspirace i společných zážitků. Akci pořádá město Příbram. 

Přijďte s námi oslavit vzpomínky, život i setkávání.

Těším se na vás.

Světlana Kadlecová, ředitelka DDM Příbram